Žlutá zimnice je potenciálně smrtelné onemocnění způsobené typem viru nazývaného Flavivirus. Lidé obvykle přicházejí do styku s tímto virem prostřednictvím kousnutí komárem a je to nejčastější v Africe, Střední Americe a Jižní Americe. K ohniskům může dojít kdekoli na světě. Jsou obzvláště pravděpodobné v oblastech s velkou populací komárů.
Ne každý, koho kousne nakažený komár, však onemocní. Pouze u některých skupin lidí je větší pravděpodobnost, že se nakazí závažnou formou nemoci.
Velmi dobřeBěžné příčiny
Zatímco kousnutí komárem je nejčastější příčinou žluté zimnice, není to jediná příčina. Je také možné chytit žlutou zimnici, pokud vás kousne infikovaný primát nebo člověk. Lidé a primáti samozřejmě kousnou mnohem méně než komáři, takže infikované zvíře nepředstavuje tak velkou hrozbu.
Ostatní kousající zvířata a hmyz nejsou hrozbou, protože známými hostiteli viru jsou pouze lidé, primáti a komáři.
Ne všichni komáři jsou nositeli viru žluté zimnice - je známo, že je nositelem pouze několika druhů komárů. Kromě toho tito komáři představují hrozbu, pouze pokud předtím kousli infikovanou osobu nebo zvíře.
Poté, co virus přejde do krevního řečiště chyby, skončí ve slinných žlázách. Když nás komáři kousnou, jejich sliny je přenášejí do naší krve.
Šíření nemocí
Žlutá zimnice se nešíří přímo z jedné osoby na druhou, a to ani při blízkém kontaktu - je zapotřebí nějakého kousnutí, než se virus dostane přímo do vaší krve.
Záchvaty v městských oblastech obvykle začínají u někoho, kdo navštívil džungli v Africe, Střední Americe nebo Jižní Americe. V těchto regionech je žlutá zimnice endemická ve více než 40 zemích, kde se věří, že populace opic je široce infikována. Subsaharská Afrika je domovem přibližně 90 procent hlášených případů každý rok.
Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že na celém světě každý rok zaznamenáme až 170 000 hlášených případů žluté zimnice. Ročně na ni zemře nejméně 30 000 lidí.
To jsou však pouze hlášené případy. Nemůžeme říci, kolik lidí sestoupilo s mírnými případy, protože jsou hlášeny obvykle jen ty závažné. Jedna studie publikovaná v roce 2014 odhaduje, že u každého hlášeného závažného případu je mírně infikováno přibližně 1 až 70 lidí.
Protože infikovaná osoba nezačne mít příznaky již několik dní, často si neuvědomuje, že je nemocná, když cestuje zpět domů. Pak jsou schopni šířit virus na neinfikované komáry počínaje krátce před horečkou a asi tři až pět dní poté. To může vést k propuknutí nákazy. Je možné, že ohniska vedou k epidemiím.
4 Potřebné faktory pro vznik ohnisek
Podle Světové zdravotnické organizace musí být splněny určité podmínky, aby mohlo dojít k propuknutí choroby. Oblast, ve které se infikovaná osoba nachází, musí mít:
- Druhy komárů, které jsou schopné ji přenášet
- Specifické klimatické podmínky (tj. Tropické deštné pralesy, vysoká vlhkost, útvary neperlivé vody, jako jsou jezera)
- Velká populace primátů, která ji udrží
- Velká populace neočkovaných lidí
Genetika
U některých lidí je pravděpodobnější, že na žlutou zimnici zemřou, než u jiných na základě jejich genetiky.
Studie z roku 2014 publikovaná v časopisemBiouvádí, že během ohnisek 19. století ve Spojených státech byla smrt téměř sedmkrát pravděpodobnější u bělochů (bělochů) než u bělochů. Spekulovali, že rozdíl byl způsoben genetickými rozdíly v určitých aspektech imunitního systému.
Rizikové faktory životního stylu
Největším rizikovým faktorem žluté zimnice je pobyt v regionech, kde je žlutá zimnice běžná, nebo cestování do těchto oblastí. Toto riziko však lze výrazně snížit očkováním. Některé země, kde je toto onemocnění endemické, nedovolí lidem vstoupit bez důkazu, že vakcínu dostali.
U dětí a lidí nad 50 let je větší pravděpodobnost vzniku závažných případů a úmrtí na žlutou zimnici.
Správná prevence však výrazně snižuje riziko nákazy nemocí. Pro ty, kteří se nakazí a mají závažné příznaky, je zásadní rychlá lékařská pomoc.
Jak je diagnostikována žlutá horečka?.jpg)
