Mnoho lidí se zánětlivým onemocněním střev (IBD) je aktivních ve své komunitě a dárcovství krve je způsob, jak se vrátit. Není neobvyklé, že lidé s IBD jsou na přijímacím konci krevních transfuzí. Když se budete cítit lépe, může to často vést k přirozené touze přispět do krevní banky. Může to však být matoucí, protože v mnoha případech neexistuje přímá odpověď na to, zda jsou lidé, kteří mají IBD, přijatelnými dárci.
Steve Debenport / Getty ImagesCo dělá dobrého dárce krve?
Aby bylo možné darovat krev, musí být člověk obvykle v dobrém zdravotním stavu, musí mít alespoň 16 let (obvykle) a vážit nejméně 110 liber (50 kilogramů). Není to kvůli obavám o krev, ale více z obav o dárce.
Osoba, která není v pořádku, může být dále ohrožena tím, že dá krev. Když se u lidí s chronickými nemocemi, jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, setkávají příznaky, ztráta krve není žádoucí a může to dokonce zhoršit. Lidé s IBD mohou být také anemičtí a anémie je jednou z podmínek, díky nimž bude potenciální dárce nezpůsobilý.
V některých případech jsou potenciální dárci nezpůsobilí na základě léků, které dostávají. Střediska pro dárcovství krve mohou poskytnout konkrétní nebo obecné příklady léků, díky nimž je osoba nezpůsobilá být dárcem. Ve většině případů je problémem současné užívání léků a osoba by se mohla znovu stát oprávněnou několik měsíců po ukončení léčby.
Existuje několik dalších pokynů, které se liší od země k zemi a od dárcovského centra k dárcovskému centru. Cestování do určitých zemí může člověku znemožnit stát se dárcem. Mít horečku nebo infekci nebo aktivní nakažlivé onemocnění, jako je tuberkulóza nebo některé pohlavně přenosné choroby, bude také znamenat, že osoba není oprávněna darovat.
Dávání krve ve Spojených státech
Ve Spojených státech mohou být lidé s IBD schopni darovat krev, ale je to velmi závislé na zásadách centra pro odběr krve. Například Centrum pro léčbu rakoviny Memorial Sloan Kettering umožňuje dárcovství lidem s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, pokud po dobu tří dnů před darováním nedošlo k žádným příznakům průjmu. Dárci však také museli přestat užívat určité léky po několik měsíce před, včetně injekčních přípravků (jako je Remicade a Humira) a methotrexátu.
Americký Červený kříž nemá žádné konkrétní informace o IBD a způsobilosti, uvádí však, že lidé s chronickým onemocněním mohou být schopni darovat, pokud se „cítíte dobře, stav je pod kontrolou a splňujete všechny ostatní požadavky na způsobilost. „Pokud jde o léky běžně používané pro IBD, nejsou uvedeny žádné konkrétní pokyny pro léčbu. Zda je IBD pod kontrolou, je subjektivní úsudek, a pokud splňujete další kritéria a chcete darovat, promluvte si se svým gastroenterologem, pokud máte další otázky.
Dávání krve v jiných zemích
Austrálie: Australský Červený kříž nespecifikuje, zda IBD způsobí, že osoba není způsobilá k dárcovství, ale žádá, aby dárci počkali sedm dní po odebrání biopsie nebo polypu během kolonoskopie, gastroskopie nebo flexibilního sigmoidoskopického postupu.
Kanada: Kanadská krevní služba nepřijme jako dárce krve lidi, kteří mají Crohnovu chorobu. Ulcerózní kolitida není konkrétně uvedena jako nemoc, která brání člověku v dávání krve. Mohou existovat také omezení, pokud jde o určité léky, zejména ty, které potlačují imunitní systém (imunosupresiva). Další informace získáte od kanadské krevní služby na čísle 1-888-2-DONATE (1-888-236-6283).
Nový Zéland: Lidé s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou nebudou moci darovat krev Novozélandskou krevní službou.
Spojené království: Ve Velké Británii nejsou lidé s ulcerózní kolitidou a Crohnovou chorobou způsobilí dávat krev. Odpovědi na konkrétní otázky vám poskytne linka pomoci dárce na čísle 0300 123 23 23.
Sečteno a podtrženo
Lidé s IBD mohou nebo nemusí být schopni podávat krev, a to na základě osobního zdraví i zásad místních organizací pro dárcovství krve. Existuje však spousta příležitostí pro dobrovolnictví jak v darovacích zařízeních, tak v místní komunitě nebo organizaci IBD. Pokud máte konkrétnější otázky ohledně dárcovství krve nebo se chcete dobrovolně přihlásit, obraťte se na místní Červený kříž nebo jinou neziskovou organizaci.